Musel bych hodně zapátrat v paměti, abych spočítal kolikáté focení to je s Verčou a Pavlem. Každopádně všechno se nějak mění, vyvíjí a stejně tak i já. Došel jsem k tomu, že se mi líbí a i to tak chci, fotit rodinky, lidi celkově, takoví jací jsou. Žádné složité stylingy, umělé úsměvy, nepřirozené pózy, sýr do foťáku. Co nejvíc přirozenosti. Zaznamenat pěkné momenty. Stejně jako se snažím na fotkách zachytit svou vlastní rodinu. Abyste na fotkách viděli sami sebe a ne načančané cizí lidi :)
PS: Humorná historka z natáčení ... na konci focení jsem si "šikovně" zapíchl kus stébla do oka, až mě musel Pavel (klient) odvést na pohotovost. No už je vše ok a vidím opět jako ostříž :)
Mám pocit, že když už jedu na nějaké focení hoooodně daleko je to pak fakt pecka. Za Markusovou rodinkou jsem jel do Rakouska a stálo to za to. Markus je vinař a tak bylo jasné, že část focení uděláme v jeho krásných vinohradech. Focením jsme strávili fajn odpoledne a myslím, že rodina bude mít pěknou a trvalou vzpomínku.
Z výsledku tohoto focení mám velkou radost, podařilo se na fotkách zachytit dětství ... tak jak ho vidím i já na svých dětech. Bezstarostné blbnutí v trávě, žádné pózování, sýr atd ...